Svátek má: Vendelín

Komentáře

Vojtěch Filip

poslanec PSP ČR (KSČM)

Přiblížil se čas obléknout žlutou vestu

Krize v EU má několik podob, jde zejména o krizi politickou a společenskou, která vyplývá z dramatické nekompetence Evropské komise a byrokratického omezení práv národních států.

To vše umocněno krizí utečenců a rostoucím terorismem zejména migrantů. Nejen ve Francii ve vyhrocené sociálně ekonomické situaci hnutí žlutých vest nepolevuje, naopak. Intenzita protestů se stále zvyšuje.

Francouzům prostě již došla trpělivost. Začalo to především rostoucími cenami pohonných hmot, ale přidalo se neskutečné zvyšování cen bydlení. Ostrý start však znamenaly zcela asociální vládní daňové reformy, které doslova drtí dělnickou a střední třídu, které už došla trpělivost. Vůbec se jim nedivím.

Francouzský prezident Emmanuel Macron a jeho vláda nejen zapomněli, že v zemi nežijí jen milionáři, ale také většina prostých lidí. Zejména dělníkům a zaměstnancům, ale i drobným živnostníkům a podnikatelům chtěli uložit, aby znovu zaplatili bankéřům (ne nadarmo se říká banksterům) a nadnárodním korporacím jejich neoprávněné zisky. Pro významnou část lidí přináší vládní kroky fatální existenční problémy.  Žluté vesty zcela jednoznačně prohlédly lživost mediální propagandy a v Macronovi rozpoznaly nejen milionáře, ale zejména zastánce bohatých, resp. nadnárodního kapitálu, kterému jsou osudy lidí lhostejné.


Souhlasím zcela s názorem politologa doc. PhDr. Jana Eichlera, CSc., který označil Macrona za »výsadkáře« ve vysoké politice, který si na rozdíl od svých předchůdců neprošel komunální politikou, a »palácového politika«. A takový člověk pak o skutečných zájmech pracujících nemá ani ponětí. Francouzský prezident je odtržený od reality a každodenních problémů běžných Francouzů, kteří mnohdy žijí od výplaty k výplatě. Macron a jeho vláda, protože o tom ani netuší a nechce nic znát, se tím proto netrápí. Ve Francii to přerostlo ve zřejmou celkovou nespokojenost s vedením země. Podle francouzského tisku se hraje především o demokratickou budoucnost země. Ale o jakou demokratickou budoucnost, má to být fasáda »demokratury« (slovo jsem si vypůjčil od prof. I. Svitáka) nebo o zajištění práv lidí - občanů, kteří si uvědomují, že potřebují organizovanou sílu nejen uvědomění se sama sebe. Držím francouzským pracujícím palce!

Macron je neoliberální minulost, přehnal to a, žel, chová se jako rozmazlený jedináček, který má pocit, že snad může všechno jako jediný nositel pravdy. Bude ale jen pro celou EU odstrašujícím příkladem krachujícího neoliberalismu, který musí být nahrazen opravdovým demokratickým rozhodováním občanů. A takovou cestou je jen cesta socialismu 21. století. Neoliberální krachující politikou - touto cestou se už ve Francii ani u nás, a tedy v celé Unii, rozhodně nelze vydávat. Zákony, nařízení či směrnice od nenasytných byrokratů to nevyřeší, zatím jen problémy přidělávají, nikoli řeší.

Vojtěch Filip